Šikana není legrace!

Šikana není legrace. Ten, kdo si jí prošel zajisté ví, o čem mluvím. Ovlivní nejen studijní výsledky, ale především chování dítěte. Jedná se o skryté nebezpečí, o kterém je nutné mluvit!

Šikana

Šikana se může projevovat různými způsoby. Svým způsobem je to ubližování, utiskování a terorizování jedince, či menší skupiny jedním, či více členy. Šikana se dělí na psychickou a fyzickou. Psychická šikana zahrnuje nadávky, braní věcí, ponižování, kdežto fyzická šikana obsahuje kromě nadávek a ponižování ještě bití.Obětí se může stát prakticky kdokoliv. Šikana se neobjevuje jen mezi dětmi, ale také mezi dospělými na pracovišti. Nicméně zpravidla šikanovaný bývá jedinec, který se neumí, nebo nemůže bránit, vymyká se nějakým způsobem kolektivu (buď se přistěhoval, nebo má brýle, je silný, je postižený), má jinou barvu pleti, je zaostalý, je mentálně vyvinutější, ale šikanovaný může být i jedinec, který je zvyklý být uzavřený spíše sám do sebe, nebo se mu hůře navazují vztahy.

Oproti němu agresor je spíše tělesně vyvinutý, pochází buď většinou z bohaté rodiny, nebo naopak z rodiny rozvrácené. Bývá oblíbený, velmi sebevědomý, často vystupuje jako vůdce kolektivu.

Šikana je velmi zrádná. Jakmile si u své ratolesti všimnete, že chodí domů smutná, je věčně sama, nechce se bavit o tom, co se děje ve škole, nemá žádné kamarády, nebo si dokonce všimnete zničených věcí, či modřin, škrábanců, či jiných podlitin na těle svého dítěte, začnětě jednat. Můžete si říci, že se už nestane nic horšího, ale ono už se to bohužel děje. Již jen to, že vaše dítě je napadáno, není v pořádku. Pro dítě je to stresující, neví, co je špatně a proč to tak je. Dochází k velkému psychickému nátlaku. Některé děti tento nátlak nevydrží a začnou se vymlouvat na různé zdravotní problémy jen proto, aby nemusely do školy. Jiné chodí za školu, to se však odráží na počtu neomluvených hodin, které obyčejně jak profesory, učitelé, tak i rodiče upozorní na to, že s dítětem není něco v pořádku. Je nutné šikanu řešit dříve, než zajde dále, než byste sami chtěli.

Důležité je zkusit si promluvit s dítětem. Pokud se vám podaří z dítětě dostat alespoň něco, můžete začít jednat. Pokud nic, běžte do školy. Zeptejte se učitelek, či profesorek, zda se ve třídě, kam chodí vaše dítě, neobjevila šikana. Nebudou-li kantoři vědět o ničem, co by s šikanou mohlo souviset, zkuste jít za ředitelem, či ředitelkou školy. Někdy bývá vedení i personál k záležitostem, jakou je šikana, slepí. Je tedy možné, že se nevyhnete řešení takovému, že bude potřeba dítě přendat na jinou školu. Nicméně pro jeho klid a také pro klid váš, bych o tomto rozhodnutí, pokud by bylo třeba udělat, vůbec nepřemýšlela. Pomáhá také práce s psychologem. V některých případech je dokonce nutné odbornou pomoc vyhledat. Psychologové přece jen umí s dítětem mluvit lépe a dokáží ho rozmluvit a vrátit do života, které žilo před tím, než zažilo šikanu.

Když se šikana objeví, je potřeba mít pevné nervy a trpělivost. S dítětem mluvte, nebo se o to alespoň snažte. I když vám to nedává najevo, je vám vděčné za jakoukoliv pomoc. Nepřemýšlejte nad tím, že šikana přejde. Nepřejde. Na dítě to bude mít devastující účinky a zničí mu život. Čím dříve mu z šikany pomůžete, tím lépe. Navíc nemůžete vědět, kam až by byl schopen agresor zajít. Neváhejte a šikanu řešte, dokud je čas.