Syndrom vyhoření

Každého z nás občas práce nebaví, nechce se mu do ní, nejraději bychom se otočili ve vyhřáté posteli na druhý bok a spokojeně usnuli. To si můžeme říkat každé ráno, přesto vstaneme a do práce se dopravíme. V práci na nás čekají kolegyně, kolegové a práce, která nám jde, a celkem nás i baví. Těch, kteří jsou v práci spokojeni a kteří dělají svou vysněnou práci je v dnešní době bohužel málo, mnoho lidí si nemůže dovolit čekat na svou vysněnou práci, tak prostě vezmou první práci, která se naskytne, jen aby mohli vydělávat a živit sebe, rodinu a podobně. Existují však lidé, kteří jsou v práci rádi, jsou v ní poměrně spokojeni a najednou se u nich něco stane, něco se v nich zlomí, něco se změní. Tito lidé pak začnou chodit do práce neradi, do vstávání se musejí nutit o hodně víc než my ostatní, obvykle trpí úzkostí, že do práce jít musí a podobně. Syndrom vyhoření není dobré brát na lehkou váhu, pokud se do takové situace dostanete, je dobré začít ji co nejdříve řešit.

Syndrom vyhoření je stále ještě pro mnoho z nás neznámou oblastí. Syndrom vyhoření může hodně lidí považovat jen za zástěrku pro ty, kterým se nechce pracovat. Jsou lidé, kteří se snaží syndrom vyhoření „nafilmovat“, aby dostali dlouhodobou pracovní neschopnost a mohli se válet doma pěkně v klidu a pohodě. Syndrom vyhoření však nejde povětšinou nahrát, je to opravdu stav, kdy příznaky hluboko zasahují do běžného lidského života. A do jak do pracovního, tak také to soukromého života. Mnoho lidí, kteří trpí syndromem vyhoření, obvykle nerozpoznají příznaky a nechtějí se něčím podobným vůbec zabývat. Na příznaky si zvyknou a začnou je brát jako součást svého života. Postupně se to však bude zhoršovat a zhoršovat, a pokud se syndrom neléčí, obvykle to nekončívá moc dobře.

Syndrom vyhoření se nejčastěji vztahuje k vaší práci, k vašim pracovním výkonům. Obvykle zasahuje lidi, kteří mají náročné povolání, povolání, které pracuje s lidmi, dostáváte se do denního stresu. Jsou to většinou zdravotní sestřičky, lékaři, hasiči, učitelé, telefonní operátoři, policisté a podobně. Nikde však není napsáno, že i takový úředník, který sedí sám v kanceláři, nemůže mít příznaky syndromu vyhoření. Je to skupina příznaků, které se u vás objevují a to buď ve vyšší, nebo nižší míře. U syndromu vyhoření jde o frustraci. Ta může být různá, buďto vás nebaví práce, není dobrý kolektiv, šéf na vás tlačí, terorizuje vás a podobně.

Lidé, kteří trpí syndromem vyhoření, začnou být sklíčení, unavení, uzavírají se sami do sebe, nic se mu nedaří, vše vidí černě, nic nemá smysl, všechno je špatně, nesnaží se o nic, vyhýbá se druhým lidem, nejraději je sám, vyhýbá se kolegům v práci, nechodí na různé akce, které se v zaměstnání pořádají, co si okolí myslí, je mu úplně jedno. Lidé, kteří trpí syndromem vyhoření, mohou být občas vzteklí, podráždění, utrhují se na jiné lidi, občas lže, pohrdává všemi a vším. Všechny tyto podněty se projevují hlavně v práci, v kontaktu s kolegy. Pokud dotyčný jedná s klienty je obvykle neosobní, cyničtí, hrubí, neprofesionální. Nad prací člověk nepřemýšlí, vykonává ji spíše mechanicky a kontroluje hodinky, aby už byl konec pracovní doby. Přes týden bývá tento člověk nerudný, má špatnou náladu, vstává se špatnou náladou a nálada se po celý den nelepší. Když končí pracovní doba, trošku se mu nálada zlepší, ale pomyšlení na to, že zítra zase musí do práce, jej vrací do špatné nálady. Ožívá v době, kdy je pátek a končí pracovní doba. Vidina víkendu je pro něj jako spása. Syndrom vyhoření se promítá i do partnerského a osobního života.

Pokud v článku nacházíte podobnost sami se sebou, je nejvyšší čas začít tuto situaci řešit, nesmí se podcenit. Vyhledejte svého praktického lékaře a svěřte se mu s potíží, které vás trápí. Praktický lékař vás vyšetří a vyloučí jiné onemocnění. Poté vás pošle k psychologovi společně s psychiatrem. Ze začátku vám psychiatr může předepsat uklidňující léky, psycholog s vámi bude probírat celou situaci, proč vznikla, bude se snažit zjistit společně s vámi příčinu.

V některých případech může pomoci dlouhá dovolená, dlouhý odpočinek, změna pracovní náplně v rámci vaší firmy nebo úplná změna práce a pracovního prostředí. Pokud se syndrom vyhoření neléčí, může vyústit až v celkové zhroucení člověka, může dostat hysterický záchvat, mohou se objevovat nemoci, jako další příznaky, například bolesti hlavy, pocity na zvracení, průjmy, nechutenství a podobně. V těch nejhorších případech se může stát, že člověk, zcela přesvědčen, že se nemůže vyléčit a že není jiná cesta, si dokonce může sáhnout na život.