V posledních letech se vedou vášnivé diskuze o domácich porodech. Děti mám velké, takže toto téma není, pro mě osobně, už aktuální. Přesto o něm občas přemýšlím a pokaždé mi přeběhne mráz po zádech. Proč?
Narodila jsem se v porodnici a můj příchod na svět byl mimořádně dramatický. Maminčin těžký porod byl sice tehdy veden primářem, přesto však velmi neodpovědně. Jako by můj případ považoval, už předem, za ztracený. Po narození jsem opravdu nejevila žádné známky života. Na vině byl nedostatek kyslíku.
„Odneste to, vidíte, že tady je konec“ znělo rozhodnutí. Odnesli mě tedy, zabalenou v buničině, coby mrtvé dítě.
Primář provedl poporodní péči o maminku a pak se v něm snad hnulo, na poslední chvíli, svědomí. Nevím, jak jinak si vysvětlit, že po dlouhých minutách změnil svůj ortel a řekl na mou adresu: “ Strčte to ještě pod kyslík.“ A tato jediná věta rozhodla.
Život opravdu leckdy není žádná procházka, ale jsem ráda, že jej mám. Vzhedem k časové prodlevě, bylo mé znovuzrození považováno za zázrak.
Od mého příchodu na svět už uplynula hezká řádka let. Ale tyto nešťastné události se i dnes stávají. Komplikace při porodu, nebo těsně po něm (související právě s nedostatkem kyslíku) jsou dost časté. Někdy zcela nepředvídatelné. Následky však mohou být tragické. Potkala jsem za ta léta dost maminek, kterým se po zcela bezproblémovém těhotenství, narodilo postižené dítě. To, když se při porodu cosi zvrtlo. Vždy se jednalo o porod pod lékařským dohledem. Hrálo se o čas. O minuty, o vteřiny. Přesto se ale vždy nepodařilo předejít komplikacím a zabránit následkům.
A právě z těchto důvodů mne myšlenka na porod doma trochu děsí. Je jasné, že při domácím porodu ohrožené dítě nikdo jen tak rychle pod kyslík „nestrčí.
Početí a narození zdravého člověka je stejně tak zázračné, jako je přirozené. Není ale vždycky zcela samozřejmé.
Každá normální máma chce pro svého potomka jenom to nejlepší. Jen co dá dítě o sobě poprvé vědět, už mateřské srdce velí, co všechno bude zapotřebí k jeho šťastnému životu. Ze samé lásky dokáže plánovat, jeho světlou budoucnost i na dvacet let dopředu. Přitom tím ze všeho nejdůležitějším je dobrý začátek. Šťastně a bezpečně se narodit. Je dobře, že dnes už si může každá budoucí matka vybrat. Nikdo ji nenutí rodit doma, kde by opravdu mohla chybět včasná lékařská pomoc, ani ve spádové porodnici, jak tomu dříve bývalo.
Určitě se tedy vyplatí nelitovat času, ani případných peněz, a vybrat pro své dítě to nejlepší místo k narození. Vždyť zdraví je vzácné a život křehký. Neměli bychom na to zapomínat.
